Dlažba a obkladačky – druhy, výběr a výhody

1
Rozdíl mezi dlaždicí a obkladačkou

Obkladačky a dlaždice jsou nepostradatelnou součástí interiéru. Vybrat si můžete z téměř nepřeberného množství barev a tvarů. Poměrně snadno se udržují, jsou hygienické a vzdorují běžnému opotřebení lépe než většina stavebních materiálů. Pokud se do obkládání pustíte sami, ušetříte finanční prostředky za práci obkladače a zároveň můžete být mnohem kreativnější.

Pro svislou pokládku (na stěny) se vžilo označení obkladačky, pro vodorovnou pokládku (podlaha) dlaždice. Dlaždice se někdy mohou lepit na stěny. Naopak obkladačky by se na podlahu lepit neměly, pokud výrobce neurčí jinak.

2
Volba druhu obkladaček a dlaždic

Výběr dlaždic a obkladaček závisí na několika faktorech:

• Musíme zohlednit, jestli je budeme používat venku nebo uvnitř. Všechny druhy se totiž nehodí k venkovní pokládce. Pokud v exteriéru použijeme obkladačky určené k vnitřnímu použití, při působení mrazu se jim může začít odlupovat glazura. Mrazuvzdornost musíme zohlednit nejen při volbě samotného obkladu, ale také při výběru vhodného lepidla a spárovací hmoty, která musí zabránit vniknutí vlhkosti pod obkladačky.
• Dále je nutné vzít v potaz míru zatížení, jaké budou obkladačky a dlaždice vystaveny (viz další část textu).
• Další kritérium výběru je estetické. Obklady a dlažbu vybíráme podle barev a vzhledu. Obklad by měl tvořit harmonický celek s okolím. Světlé barvy opticky zvětšují místnosti, tmavé je zužují, proto by měly být barvy přizpůsobeny přirozeným světelným dispozicím místností. Pokud jsou nežádoucí rušivé odrazy světla, je vhodné použít matné glazury.

3
Druhy dlažeb

Dlažba je oblíbeným architektonickým prvkem díky stálosti, vysoké odolnosti a dlouhé životnosti. Poměrně snadno se čistí a obnovuje (v případě nutného odebrání částí dlažby je možné ji znovu položit na stejné místo). Nachází uplatnění v celém domě i v jeho okolí. Umožňuje vysokou flexibilitu díky různým povrchovým úpravám, rozmanitým barvám, různým formátům a rozdílným výškám produktů. Ne všechny druhy dlažeb však můžeme umístit na jakýkoli povrch. Odlišuje se také způsob pokládky jednotlivých druhů.

Betonová dlažba

Betonová dlažba je převážně využívaná ve venkovních prostorech. Má velkou objemovou hmotnost a obvykle větší tloušťku. Proto je předurčena k použití na namáhaných plochách – jako jsou parkovací podlahy, vjezdy nebo cesty v zahradě. Setkat se můžeme také s dlažbou z vymývaného betonu.

Betonová dlažba se dělí na:

• dlažbu vymývanou
• dlažbu zatravňovací
• dlažbu zámkovou
• dlažbu skladebnou

Kamenná dlažba

Můžeme se setkat s mramorovou dlažbou, případně s robustnější dlažbou z granitu, břidlice nebo křemene. Granitová dlažba se hodí pro venkovní pokládku, jelikož je pevná a odolná. Břidlicovou dlažbu najdeme v mnoha barevných odstínech, s broušeným povrchem i se štípanou vrchní plochou. Mramor se kvůli své měkkosti nehodí pro pokládku na podlahu. Zároveň je citlivý na kyseliny, a to včetně kyselých dešťů.

4
Různé typy dlaždic

Tělo dlaždice se označuje jako střep. Tato hmota může být probarvena nebo může být pokryta krycí nebo transparentní glazurou. Dlaždice může mít jednobarevný nebo vícebarevný dekor, který se zhotovuje sítotiskem, ruční malbou nebo obtiskovací technikou. Vrchní vrstva dlaždice může být zdobena reliéfem. 

Pórovinové dlaždice

Pórovinové dlaždice se lisují za sucha a vypalují při teplotách větších než 1000 °C. Jsou snadno zpracovatelné. Jejich střep (tělo) silně absorbuje vodu. Pórovinové dlaždice nejsou vhodné jako podlahová dlažba. Hodí se pouze do málo namáhaných prostor, například tam, kde se lidé obvykle pohybují v měkké obuvi. Spíše se využívají pro obklad stěn kuchyní nebo koupelen, obecně ve vlhkých vnitřních místnostech. Jsou odolné proti poškrábání, odpuzují špínu a dobře odolávají chemikáliím v běžných čisticích prostředcích.

Glazované kameninové dlaždice

Střep těchto dlaždic je krystalický a zrnitý. Vypalují se při teplotách okolo 1200 °C. Na povrchu jsou pokryté glazurou, která mění jejich technické (zvětšuje jejich tvrdost a odolnost) a estetické vlastnosti (barevný odstín, dekor, lesk). Podle stupně lesku se tyto dlaždice dělí na lesklé, pololesklé, polomatné a matné. Glazura chrání povrch dlaždic proti tvorbě skvrn. Zároveň však není tak odolná proti mechanickému a chemickému poškození jako neglazovaný povrch dlaždic.
Jelikož jsou glazované dlaždice pevné, odolné i vůči mrazu a zároveň málo nasákavé, jsou vhodné pro pokládání ve venkovních prostorách. Je ovšem dobré pamatovat si, že glazované dlaždice jsou méně odolné proti otěru, proto se nehodí do prostor s vysokou zátěží.

Neglazované kameninové dlaždice

Obvykle má neglazovaná kamenina rustikální charakter. Většina neglazovaných výrobků má lepší přilnavost v prostředí nasyceném vlhkostí (v koupelnách nebo kuchyních). Neglazované kameninové dlaždice jsou vhodné na podlahy. Vyznačují se totiž vysokou odolností vůči mechanickému namáhání, a proto se mohou použít i do prostorů s vysokou zátěží.
Velmi kvalitní je slinutá dlažba, která má téměř nulovou nasákavost a velmi dobré technické parametry. Práce se slinutými dlaždicemi je však poměrně náročná.

Hliněné dlaždice

Hliněné dlaždice obvykle bývají neglazované v přirozené barvě vypálené hlíny. Hodí se zejména do venkovského prostředí. Kvůli chybějící glazuře jsou náchylné na skvrny. Tomu lze předejít pravidelnou impregnací parafínovým olejem.

Autor: Stavebninyokolo.cz